stránky pro všechny táty

Střídavá péče očima dítěte

Střídavá péče, nebo ne? Tohle je otázka, kterou si klade asi každý rozvedený pár. Víte, nejlepší je podívat se na to ze strany dítěte, uvědomit si, co je pro něho vlastně nejlepší a podle téhle myšlenky si teprve odpovědět.

Je mi 16 let. Rodiče se rozvedli, když mi byly 3 roky. Každý si našel jiného partnera, ale zbývala otázka, co se mnou? Můžu rozhodně říct, že každý z rodičů pro mě chtěl vždy to nejlepší. Jenže nastal okamžik, kdy se o mě začali přetahovat a vrývat mi do hlavy, že to vlastně on je pro mě ten lepší. Začali mě rozmazlovat. Nakonec se dohodli, že budu u matky 20 dní, u otce 10 dní.

Zkrátka, měla jsem štěstí, že i po rozvodu a řekla bych nesnesitelných hádkách spolu moji rodiče nadále komunikovali jako normální lidé. Domluvili se na všech důležitých a potřebných věcech. Takhle to bylo do mých 15 let, kdy jsem začala mít pocit, že o takových věcech mám právo rozhodovat sama. Od nového roku jsem u otce stejně jako u matky. Opět se rodiče s klidem a s rozumem dohodli. Proč? Protože chtěli, abych se měla opravdu nejlépe a měla věci tak, jak opravdu chci.

Proto bych vám, kteří bojujete o to mít dítě pouze ve své péči, chtěla vzkázat: Zamyslete se nad sebou a položte si otázku, co je vlastně nejpřínosnější a nejlepší pro vaše dítě. Střídavá péče má spoustu výhod, například mám náhled do dvou rodin najednou. Můžu si vzít ponaučení i příklady vedení domácnosti do života. Vždy jsem se přizpůsobila novému kolektivu. Ale nejdůležitější je, že mám tátu i mámu, na které se můžu kdykoliv obrátit.

Zdroj: www.stridavka.cz

Sdílej

Komentáře

No Avatar
Jana (neověřeno) on Pá, 16/05/2014 - 15:07

Ano střídava péče s rozhodnutím a svolením 15letého dítěte je skvělá věc. Ale ten věk je základní. Pro madší děti je naprosto nevyhovující.

No Avatar
Berny (neověřeno) on Pá, 16/05/2014 - 16:01

Takovýto kategorický styl vyjadřování reprezentuje názory osob, které si do nich promítají své osobní přesvědčení a nijak nereflektují odborně podložené názory.  Věda, založená na objektivních důkazech, tvrdí něco jiného..  http://www.chess.su.se/polopoly_fs/1.166729.1392279984!/menu/standard/fi...     

No Avatar
Aleš Hodina on Pá, 16/05/2014 - 21:31
Soudy by si měly klást otázku, zda je vhodná střídavá péče, více méně pouze u středoškoláků. Naopak o batolat je jejich adaptace bezproblémová - je však třeba zvolit krátké, několikadenní intervaly.

No Avatar
Peter Varhol (neověřeno) on St, 18/06/2014 - 16:20

Právě naopak, moje dcery Noemi a esterka ve věku 6-8.let před soudem řekli že chtěji tátu navštěvovat a opačně děti v "pubertě" pod vlivem matky s kterou žijou dva rokyod rozvodu mně zcela "ZAVRHLI" takže když tady někdo píše je pouze pro a od 15-let tak: ad.1/ Děti vůbec nikdy neměl a nevychovával...ad.2./ Mstí se a léči si na dětech své "mindráky"...ad.3./ Má zájem dále Rozvíjet Syndrom zavrženého rodiče/dítětě a škodí tak dle Mezinárodních úmluv a týra dětí. PS: Uvítam článek LINK: www.chess.su.se......na email: Peter.Varhol@seznam.czDěkuji, Otec 5-ti dětí, po 19-letech manželství kdy se matka dětí "zamilovala" a děti mi "ukradla".PPS: matky jsou schopné v rámci Střídavé péče se "zamilovat" a tahat děti z Prahy na Nový Zéland (zpravy.idnes.ustavní soud), ale nedokážou se vyrovnat s tím,když mají poslat děti - po rozvodu k otci který bydlí o jednu ulici dále, cca 100-m od dětí !FCB: Peter Varhol

No Avatar
Jiří Baudyš (neověřeno) on So, 17/05/2014 - 00:01

Ten první rok jsem musel obětovat hodně na úkor z práce, soud a OSPOD nevěřili, že to vydřím jezdit ve zcela nevhodné termíny. Narušil jsem si kvůli tomu práci, ale děti mně potřebovali víc.... Čím menší, tím více potřebují oba rodiče. mámu i tátu

No Avatar
Jiří Baudyš (neověřeno) on Pá, 16/05/2014 - 23:55

Spravedlnost je opravdu slepá, ale jinak něž si myslíme. Nevidí pravdu, nezajíma se o to co děti chtějí... U soudní stolice, je to jako mluvit do dubu. Ale život se mění, což je důkazem i dnešní posun myšlení u Ústavního soudu. Jemom aby to také viděli i Okresní a Krajské soudy. Vytisknu, podrthnu a dám do spisu.

No Avatar
Michal24 (neověřeno) on Po, 19/05/2014 - 14:11

Kristýno, patří Vám velké poděkování, že jste se podělila o svou zkušenost a názor. DĚKUJI.

No Avatar
Petra (neověřeno) on Čt, 10/12/2015 - 20:48

Byl hluboký socialismus, leden 1980. Rodiče se rozvedli, táta s mámou pro mě přišli - šokuje mě, že jdou oba, že matka neřve a že jdou vedle sebe... Táta odvádí bráchu a mě matka. Bylo mi 6, ...že prý se pak s tátou uvidíme... Matka opírajíc se o víru v Boha se nechává slyšet, že máme Otce v nebi. To ano, ale otce jsme ztratili na dalších 10 let.První roky taková holka, co ztratila tátu, pořád brečí, za což matka ječí a tluče. Takže brečet se nesmí. Nenávist, nenávist, nenávist. Nic jiného, než strach a nenávist v jejím domě nebylo. Totální vymývání mozku nasadila matka jakožto nejvhodnější lék na trauma ze ztráty táty - tatínka, který nám četl pohádky, vodil nás do školy, psal s námi úkoly, luxoval, jezdil s námi na hrady, uvařil, jeli jsme do ZOO a k moři a za kamarády a měl nás RÁD. Hladil mě, objímal, lechtal, byl se mnou.V pátek se vypínal zvonek, to má přece jezdit fotr, parchante zasr. ... Klepala jsem se pod gaučem, když jsem slyšela, jak mu matka říká, že jsem pryč a že k němu nechci. Odjel.Zase jsme "odjížděli", vypínal se zvonek, častá "nemocnost" - a odstěhovali jsme se - a zažívala jsem smrt svého živého táty. Brečet jsem nesměla, tak jsem přestávala "žrát".Nejhorší byly víkendy - to byla matka doma a zase plivala tu nenávist, nenávist a nenávist. (Neměla by to jednodušší, kdyby měla víkend pro sebe sama a já bych byla u táty???)Tátovi prý kamarád řekl: "Neboj, počkej, oni jednou přijdou, musíš čekat." (To byl asi typický socialistický otec, který si také nechal ukrást děti - ale ukázněně čekal!) V 16 letech jsem tátu našla. Vychrtlý workholik. Já vážím 42 kg (a ještě ve 30 letech jsem vážila 46 kg). Nedokázala jsem napoprvé mu říct, jak ho mám ráda. Trauma se probudilo v obou a hledali jsme k sobě cestu. Těžko, a když už jsme cestu k sobě nacházeli, umřel. Po 3 letech hledání, zapomínání, připomínání, vysvětlování, obviňování a sebeobviňování a objímání a dávání si pocitů "ty jsi moje holčička" a "ty jsi můj tatínek" přišla rána. Táta umřel. Po druhé - a definitivně.Takže mám otce v nebi a Otce v nebi. (Viz první odstavec).(A ta zlá matka si tu běhá po světě stále, není to výsměch?) Otcové, nedejte se. Děti patří i Vám. Nedopusťte, aby Vaše dítě zažívalo Vaši smrt dvakrát. (Po třetí by ji už nemuselo přežít.)Ten boj o dítě za to stojí. Vám i Vašim dětem.   

No Avatar
Tomáš (neověřeno) on Út, 03/01/2017 - 15:52

Začátek tohoto příspěvku je napsán jako přes kopírák z života mé dnes skoro 6 leté dcery. Přijde mi beznadějné, že nikdo z úředníků nechce slyšet názor mé dcery, která dle nich v tomto věku nemá relevantní názor!!! Proto bojuju a bojovat nepřestanu a doufám, že to stihnu dříve, než jak se píše v tomto příspěvku. Dcerka si to zaslouží !

Přidat komentář

Filtered HTML

  • Webové a e-mailové adresy jsou automaticky převedeny na odkazy.
  • Povolené HTML značky: <a> <em> <strong> <cite> <blockquote> <code> <ul> <ol> <li> <dl> <dt> <dd>
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.

Plain text

  • Nejsou povoleny HTML značky.
  • Webové a e-mailové adresy jsou automaticky převedeny na odkazy.
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.
CAPTCHA
Tato otázka je pro testování zda jste opravdoví hosté a předejít spamu.

FacebookGoogle plusTwitterRSS

Poslední komentáře

Partneři

Střídavka - stránky nejen o střídavé péči
Táta na mateřské - netradiční stránka pro všechny rodiče pohledem Táty
 

Přihlášení