Zkušenosti tátů

Jak to všechno začalo Klasický scénář, rozpad vztahu mezi rodiči, malé, rok a půl staré dítě. Otec po konfliktu opustil společný byt, který byl ve vlastnictví matky, a hledal si nové ubytování. Dítě zůstalo u matky, která v té době byla na rodičovské dovolené, otec pracoval.Otec se obrátil na advokátku Mgr. Jitku Snítilovou, která mu dala jasně najevo, že u takto malého dítěte bude rád za rozšířený styk, a že toto by mělo být cílem. Matka mezitím zahájila „přidělování“ dítěte ke styku. Oba rodiče usilovali o dosažení nějaké dohody, než se rozhodne u soudu. Otec chtěl po uspořádání svých poměrů časem dosáhnout střídavou péči. Do té doby byl ochoten souhlasit s tím, že dítě bude u matky a co nejvíce se s ním vídat. V tomto směru dosáhli určité dohody (ta zahrnovala i péči o víkendu s jedním přespáním).

Narození dítěte je jedním z klíčových životních mezníků v životě člověka. Okamžikem porodu se nerodí pouze dítě, ale také matka a otec. Zatímco projekty mapující porodní zkušenost žen již existují – koneckonců je to právě žena, která přivádí dítě na svět – o zkušenostech mužů z porodu se příliš nehovoří.

Můj syn žije ve střídavé péči obou rodičů od svých 8 měsíců věku a tato střídavá péče trvá již téměř tři roky. Troufám si říct, že je to dostatečně dlouhá doba na to, abych se na základě této zkušenosti pokusil vyvrátit pseudoargumenty, které s takovou oblibou používají ortodoxní zastánci jednoho domova (= odpůrci střídavé péče). A že jich je mezi veřejností velká spousta, dokazují diskuze plné kritických názorů pod jakýmkoliv článkem s tématem střídavé péče.

Stridavka.cz: Proč jste se rozhodl pro model střídavé péče?

Rozhodla za mne synova matka. Dávala svým chováním najevo svou rodičovskou nadřazenost a snažila se mne z jeho výchovy vyčlenit. Pokud by jí byl syn svěřen, postupně by jeho kontakty se mnou a mojí rodinou omezovala. Byl jsem si vědom svojí důležitosti v synově životě a chtěl v něm zůstat. Cítil jsem povinnost ho chránit, vychovávat, dát mu to dobré, naplnit jeho očekávání a potřeby. Nebýt jen návštěvou, kterou maminka povoluje. Spoléhat na široký styk jsem nemohl, věděl jsem, jak stát nedokáže dodržování rozsudků a předávání dětí "víkendovému" rodiči účinně vymáhat. Samozřejmě jsem si studiem literatury předem ověřil, že střídavá péče pro děti není problém. To mne v mém úsilí utvrdilo. Neměl jsem na výběr.

Dnes se s vámi chci podělit o pár zážitků s pobytem jako doprovod v nemocnici. Předně chci touto cestou poděkovat všemu personálu dětského oddělení a ambulance Liberecké nemocnice. Za profesionalitu výborný přístup k dětem i dospělým. Naše léčba zde proběhla příjemně, jak jen to je při pobytu v nemocnici možné. Když, po návštěvě vašeho dětského doktora držíte v ruce žádost o hospitalizaci v nemocnici, je vám jasné, že jde do tuhého. Do této situace jsem se dostal poprvé, o to to asi bylo těžší. V jedné ruce žádost v druhé sípající dítě s horečkou a zápalem plic.

Jakožto táta na mateřské (rodičovské) musím občas s dětmi na hřiště či jiná veřejná místa, kde se převážně srocují maminky. Chci se s vámi podělit o pár zážitků, jak to chodí. A hlavně nabídnout pohled takříkajíc z druhé strany. Prvním postřehem jsou pronikavé pohledy maminek. Jak asi zvládne to mrně? Co když se třeba poleje, zvládne jej přebalit? Možná jde jen o můj pocit, že předsudky ještě všude nevymizely.  Ale lepší se to!

Syn má šest let a chceme, aby sportoval. Pohyb mu nedělá problém, je šikovný. Vzali by ho do atletiky i do gymnastiky. Co vybrat? Do gymnastiky by ho chtěli přesto, že mají plný stav a další chlapce neberou. Tak moc se trenérovi na vstupní prohlídce líbil. Tréninky jsou bohužel ve stejnou dobu jako atletika, dvakrát týdně. Atletika má jeden trénink venku za každého počasí. Zatím bez zaměření. Ve školních letech jsem byl já, jeho otec, šikovný na obojí. Gymnastiku jsem se jako samouk začal učit později, ale nedostal jsem se dál, než k přemetu vpřed a vzad. Trochu jsem vytrvalostně běhal, hrál fotbal, stolní tenis, později přidal bojové sporty.

Jak to vypadá se střídavou péčí u nás doma v Olomouci. Osoby a obsazení: Martin - já, Jana – má bývalá žena, Vája – mladší dcera (9 let), Klára – starší dcera (16 let). Vyzvedávám Váju ze školy. Na víkend jedeme vlakem do Pardubic za dědečkem a babičkou. Jezdíme tam v průměru tak jednou za dva až tři měsíce, tentokrát je hlavním cílem sobotní Cirque de Soleil v Praze. Klára se výletu neúčastní. Radši bude s koňma. Jana na víkend nic neplánuje, bude spát u ní. Výlet do Prahy, Vája nadšená.